311. Bombardovací peruť RAF
Mezi nejlepší a nejslavnější útvary československého vojska ve 2. světové válce patří 311. čs. bombardovací peruť, No 311Czechoslovak Bomber Squadron. Byla založena v červenci 1940 a 30.7. se přesunula na leteckou základnu RAF do Honingtonu. Jejím létajícím i pozemním personálem byli Čechoslováci. Nosili, jako všichni čs. letci sloužící v RAF, britskou uniformu s nášivkou Czechoslovakia na ramenou. Přidělení Britové pracovali jako instruktoři. Na základě vzájemné dohody se stali prvními veliteli letek a perutě společně britští i čs. důstojníci. Když se čs. velitel dostatečně obeznámil s anglickým jazykem a se službou v britském letectvu, velel jednotce sám. K nově založené jednotce si přivezli čs. piloti, pozorovatelé, mechanici a zbrojíři bohaté zkušenosti z domova i z bojů ve Francii. Spolupráce britských a čs. letců probíhala bez potíží a rychle, takže peruť zahájila svou bojovou činnost už 10. září 1940 u velitelství bombardovacího letectva Bomber Command. Létala na letounu typu Vickers Wellington Mk IA a C, dvoumotorovém středním bombardéru vybaveném pro noční létání. Unesl kolem 2 000 kg pum. Jeho šestičlenná osádka se skládala z prvního pilota, který byl velitelem letounu /skipper/, druhého pilota, navigátora, radiotelegrafisty a dvou střelců.
Operační akce zahajovala třistajedenáctka v době, kdy zuřila bitva o Británii a kdy Anglii hrozila invaze. Čs. bombardéři se zúčastnili náletů na nádraží a přístavy ve Francii a Belgii, kde se shromažďovala vojska protivníka. Tři letouny 311. perutě se zúčastnily i prvních náletů na Berlín 23. září 1940.
Intenzívní činnost a skvělé výsledky řadily 311. peruť mezi nejlepší v RAF. Její ztráty byly však velmi vysoké – v souhrnu přesáhly 50%. Z toho důvodu byla peruť přeřazena k velitelství Pobřežního letectva (Coastal command).
Na moři se třistajedenáctka podílela na bitvě o Atlantik vyhledáváním a ničením válečných lodí a ponorek. Pokračovalo také noční bombardování přístavů, opravárenských doků a ponorkových základen.
Od září 1942 působila peruť v prostoru Biskajského zálivu a části západního Atlantiku. Na různé zvláštní úkoly létali čs. letci až ke břehům Španělska a na spolupráci s konvoji až hluboko na západ do Atlantiku.
Na konci května 1943 se peruť přeškolila na nové americké čtyřmotorové letouny typu Consolidated B-24 Liberator, vybavené radarem a vyzbrojené hlubinnými pumami a raketami. V srpnu téhož roku zahájila peruť s novými letouny bojovou činnost.
Svou operační činnost skončila 311. peruť až počátkem června 1945. Od května 1945 pátrala v Severním moři po nepřátelských ponorkách, které se nevzdaly, podílela se na přepravě čs. západních jednotek a repatriaci čs. občanů do vlasti.
Od září 1940 do června 1945 provedla na 3 160 letů v celkové době 27 000 hodin. Na 70 cílů v městech Německa, Itálie a v okupovaných zemích Evropy svrhla na 1 220 tun pum a zhruba 93 000 kusů zápalných pum. Potopila velkou nákladní loď, poškodila několik menších, zaútočila na 35 ponorek, z nichž 4 potopila, na 4 hladinová plavidla, vyřadila z boje 21 nepřátelských stíhačů a podílela se na dalších úspěších RAF. Její ztráty vykazují 250 padlých. Do zajetí padlo 35 jejich příslušníků.
Svými činy napsala 311. československá bombardovací peruť RAF slavnou stránku historie vojenských dějin a svým podílem značně přispěla k osvobození nejen naší vlasti, ale i dalších zemí Evropy.
Čestný odznak pro 311. československou bombardovací peruť
Husitské období znamená pro český národ vrcholný bod jeho dějin. Prodchnut svými duchovními myšlenkami český národ stanul v čele velké náboženské reformace, která ovlivnila tak velkou měrou dění v tehdejší Evropě.
Vůdce v tomto velkém duchovním boji Jan Hus a jeho myšlenky byly Kostnickým sněmem /1414-1416/ odsouzeny, ale český národ se rozhodl následovati ho a tak musel se postaviti proti téměř celé Evropě za ideály, které v pozdějších staletích byly obecně přijaty a uznané civilizovanými národy Evropy.
Pro tyto duchovní proudy vypukla válka, která se ukázala jednou z nejkrutějších, jaké historie zná. Zde se setkáváme s novou postavou české historie s Janem Žižkou, který se záhy stal vojenským vůdcem českého národa. Maje proti sobě 10x silnější armády křižáků, které král Sigmund a jeho mocní spojenci postavili proti němu, porazil svoje nepřátele ve 12 bitvách a zahnal je hluboko do Německa a dosáhl až moře baltického. To vše bylo vykonáno jeho velkým géniem ve vynalézávání nových způsobů válčení a nových zbraní a v neposlední řadě – nezdolným duchem a vlastenectvím jeho stoupenců.
Zavedl první tank do válečných dějin, ozbrojený vůz a stavěl pohyblivá válečná opevnění „vozové hradby“. Vynalezl nové a hrůzu budící zbraně, z nichž nejslavnější byl cep, na němž byla upevněna koule se železnými hroty a která byla též zvána: “jitřní hvězdou“.
Při přiblížení se k nepříteli heslo jako: “Bijte je, nikoho nešetřete“ nebo „Na množství nehleďte“ byly slýchány a bojový pokřik „Hurá na ně“, zpravidla poděsil nepřítele tak velice, že utekl z bojiště bez boje.
Aby se udržela tato hrdinná tradice v naší armádě a letectvu, tak si Československá bombardovací peruť přeje dáti do svého znaku husitskou “hvězdu“, která zaháněla nepřítele v bitvách minulosti, “cep s husitskou hvězdou“ a válečný pokřik „Hurá na ně“ má pro nás význam síly a rozhodnosti, bude pro nás symbolem vítězství.
Slib u hrobu padlých
Od prvního svítání války, po cestách křižujících svět, po cestách plných překážek a nebezpečí, vysoko k nebi a v hloubi svého srdce nesli českoslovenští letci neúnavně těžké břemeno své víry a svých nadějí.
Tvrdě se však k nim zachoval osud, jen nepatrná část jich dochází k cíli. Plameny jejich letounů a nepřátelské střely pohltily navždy tak mnohé z nich. Při hrobech padlých, při světlé vzpomínce na ty, kdož leží někde bez hrobů, se smutkem a s vděčností v srdcích plníme slib:
Odešli jsme ze svých domovů, abychom bojovali za svou zem, bojovali jsme za právo a pravdu, ochotně jsme umírali za svoji svobodu. Jsme hrdi na nepočetné a skromné stránky, které jsme napsali do dějin svého národa, bez kterých však dobrá věc našeho národa mohla zahynouti.
Dnes víme, že válka nekončí ani nezačíná, válka je věčná. Nepřátelé oněch ideálů, jímž jsme se odhodlali sloužiti se stále rodí. Válka jest věčná, chceme a budeme věčně bojovati proti všem nepřátelům svobody, pravdy a práva.
Věříme, budeme bojovat
„ Psáno před prvním operačním letem “
Milý kamaráde, Luďku !
Promiň, že jsem Ti způsobil tyto neradostné starosti, ale jsi, vlastně byl jsi, zde takovým mým příbuzným. Nebudu vzpomínat, co mezi námi bylo, ale cítil jsem vždy, že bys za mě dal život, kdyby toho bylo třeba, stejně, jako bych to byl učinil já pro Tebe.
Luďku, jsem již na věčnosti, když čteš tyto řádky a prosím Boha za naší trpící vlast, za moje doma a za Tebe. Nevím, jaké budou moje poslední chvíle, ale pamatuj, že jsem odešel se ctí a věřím, že země, podle Viktora Dyka, bude i pro mne „náruč měkká“, jako pro každého, kdo vůči vlasti splnil, co od něho čekala.
Tož Luďo, nezapomeň na mne a až se vrátíš do svobodného domova, nezapomeň našich ideálů, jímž vždy musí vévodit vlast. Kromě mých příbuzných pozdravuj též kluky z naší školy, ze spolku a děvčata – Martu, Libunu z Třeboně a potkáš-li někde Zoru T. – nemohu dál, nechci se oslabovat ve své síle jíti vstříc tvrdé skutečnosti a proto končím.
Jsi vykonatel mé poslední vůle a tu si přeji: Dej do pořádku všechny mé věci osobní. Budu-li mít nějaké dluhy, bude to napsáno a i s penězi uloženo společně s tímto dopisem. Erární věci odevzdej, o ostatních se rozhodni sám. Letecký odznak, album a dopis, na němž je otcova adresa, uschovej pro naše doma. Kup známky a odešli dopisy, jež jsem napsal pro tento případ svým přátelům a známým zde. Dopisy označené na spálení spal.
Jak vidíš, počítal jsem se s vším, ač jsem věřil v Boha, že mě ochrání.
„Každý den se něco končí,
něco překrásného končí.
Každý den se něco začíná,
něco překrásného začíná.“
Sbohem a na shledanou !
Tvůj Jarda.
Tento dopis na rozloučenou napsal navigátor P/O Jaroslav JELÍNEK svému příteli Sgt. Luďku MOUDRÉMU.
ZÁPISNÍK ČS. LETCE - PRAHA 1939
Nenajdeš v duši klid, dokud ji nenaplníš tím, po čem toužíš a čím jsi povinen světu a všemu proč žiješ.
Nenajdeš štěstí, dokud nesplníš povinnost k věcem, které jsi miloval, kterými jsi chtěl žít a o kterých jsi přesvědčen, že jsou dobré a krásné. I pak, když se Ti něco zdá, že vše co činíš jest nepatrné a marné, Tvá velká láska Tě žene přes velké překážky a slibuje Ti na tom konci své cesty, hrbolaté a srázné, kousíček štěstí a pro duši klid.
Teď musíš jít, snad nadarmo, jít však musíš – pro svoji lásku a pro svůj klid.
Text připravil pplk. Ing. Věroslav Odehnal
Fotografie © Historický ústav - archiv AČR
