U Kramolína na Třebíčsku byl odhalen památník výsadkové skupině SPELTER. Od výsadku uplynulo šedesát sedm let.
V těchto dnech si občané České republiky připomínají 66. výročí ukončení druhé světové války. Svoboda současné generace byla vykoupena cenou nejvyšší těch, kterým nebyl lhostejný osud země. Připomenutí si historických událostí by nemělo být považováno jen za jakousi nostalgickou vzpomínku. V tom horším případě za den, kdy nemusíme do zaměstnání. Historie by měla být pro všechny zdrojem cenných zkušeností lidí, kteří si prošli tím nejhorším lidským utrpením - ponižováním, mučením, obavou o vlastní život, ztrátou svých nejbližších. Každé setkání s pamětníky je velmi zajímavé a nic nenahradí jejich autentické vyprávění. Náměšťská 22. základna letectva taková setkání organizuje a její příslušníci dnes navazují na dávný odkaz těch, kteří bojovali za mír a svobodu doma i ve světě.
Ve čtvrtek 5. května 2011 v odpoledních hodinách se v posádce 22. základny letectva uskutečnilo slavnostní odhalení památníku čtyřčlenné výsadkové skupině s krycím názvem „SPELTER“, která v noci ze 4. na 5. května roku 1944 provedla výsadek nad daným územím tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Skupinu tvořili: kapitán Břetislav Chrastina, rotný Jaroslav Kotásek, rotný Rudolf Novotný a četař Jan Vavrda. Akce se konala v místě původního seskoku v lesním porostu nedalo obce Kramolín na Třebíčsku. Mezi pozvanými hosty nechyběla dcera posledního ze jmenovaných hrdinů paní Hana Zelenková s rodinou, která spolu s hejtmanem kraje Vysočina MUDr. Jiřím Běhounkem a náčelníkem štábu 22. základny letectva podplukovníkem Jiřím Dědičem památník odhalila. Pozvání rovněž přijaly přímé pamětnice této události a účastnice národního odboje za osvobození paní Božena Kopcová z Domamile a Vlasta Kočí, rozená Procházková, z Jaroměřic nad Rokytnou. Obě dámy byly aktéry napínavého příběhu skupiny Spelter. Na počest zmíněné čtyřčlenné skupiny parašutistů byl po odhalení památníku proveden seskok deseti specialistů záchranné výsadkové služby, včetně pěti příslušníků 22. základny letectva, kteří byli iniciátory celé akce. Slavnostní odpoledne uzavřela letová ukázka vrtulníku Mi-24 z náměšťské základny.
Před šedesáti sedmi lety v noci ze 4. na 5. května 1944 přeletěl nad Kramolínem třebíčského okresu letoun Halifax, který měl na své palubě čtyřčlennou skupinu parašutistů s krycím názvem „Spelter“, kteří měli za úkol zmapovat situaci domácího odboje na střední Moravě, organizovat a rozšiřovat činnost odboje a navázat radiové spojení s Londýnem. Po seskoku do prostoru byl jeden z parašutistů zaklíněn v padákových popruzích v koruně stromu. Bohužel se jim nepodařilo padák sejmout a museli ho nechat na místě. Kapitán Chrastina se od zbytku skupiny odpojil hned na začátku a s kamarády se již nesetkal. Zbylí členové se vydali na kontaktní adresu směrem na Jihlavu, kde však nebyli přijati a byli nuceni se vrátit zpět. Na své cestě po kraji se setkávali s různými lidmi, kteří jim se splněním mise pomáhali. Mezi nimi byla i rodina hajného Vitouše poblíž obce Myslibořice. Gestapo však mělo své konfidenty všude a i o této skupině získali dostatek informací k tomu, aby je na hájence Na Vostrých, jak se jí dodnes říká, našli a obklíčili. Při útěku byl zastřelen Jaroslav Kotásek, Vavrda s Novotným měli štěstí a podařilo se jim i s hajným Františkem Vitoušem uprchnout. Další život hajného Vitouše byl na dlouhou dobu spojen s rodinou paní Vlasty Kočí, u nichž nalezl až do konce války útočiště na půdě. Osud dvou přeživších členů skupiny Spelter byl po zdárném útěku v rukách dalších lidí, kteří i pod pohrůžkou smrti parašutisty ukrývali. Mezi nimi byla Božena Kopcová, která s manželem na hájence u Domamile ukrývala nejen Rudolfa Novotného a Jana Vavrdu, ale i další členy odbojové organizace Lenka-Jih.
Paní Kopcová je i přes svůj věk velmi vitální a vždy usměvavá a je obdivuhodné, s jakou přesností si na události téměř sedmdesát let staré pamatuje. Ve svých vzpomínkách uvádí: „Řeknu Vám, že nás nepopohánělo kdovíjaké hrdinství. Události přicházely a byli tam „Naši“ a Němci a jak je možné, že i já – žena s jedním malým dítětem a druhým ještě nenarozeným, jsem mohla partyzánčit? Byl to právě můj domov, který mě k tomu přiměl. V domovině, kde proti nepříteli bojuje ve válce všechno. Nejen lidé, ale každý dům, zdi, každý plot, každá píď země, každá brázda, stejně tak les, stezka, strom, celá krajina, každý den, noc, úsvit…To cítíte, a pak událostem se opravdu nedalo vyhnout. Navíc jsem byla vlastenecky vychovaná a moje myšlení bylo v tomto duchu“.
text: Štěpánka Skřipská
foto: Ludmila Formánková – 22. základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště n/O
Fotogalerie
