Výcvik pilotů ve vodě

Pár minut po deváté hodině, teploměr ukazuje venkovní teplotu 18°C, voda v plaveckém bazénu na letišti v Náměšti je o pouhé tři stupně teplejší. Kolem něj je již připravena dvacítka pilotů z 221. vrtulníkové letky, včetně velitele letky podplukovníka Straky a inspektora bezpečnosti letů, aby zahájili pod vedením instruktorů záchranné a výsadkové přípravy 22. základny letectva svůj každoroční výcvik v rámci výsadkové přípravy, zaměřený na činnost při přistání do vody. Tato činnost je plánována na základě směrnic k provádění výcviku záchranné a výsadkové přípravy létajícího personálu, minimálně však jednou za rok, a to v minimálním rozsahu dvou hodin. Na náměšťské základně se jedná již o druhé kolo a z celkového počtu výsadkovou přípravu absolvovalo již 90 procent pilotů.

Výcvik je rozdělen do dvou fází, nejprve piloti absolvují teoretickou část, která obsahuje postupy při výsadku na vodní plochu, manipulaci s padákem a vyproštění, poté následuje praktický seskok do vody. Tento speciální výcvik je nezbytný v případech, kdy posádka přelétává přes větší vodní plochy. Kromě záchranných padáků, které mají piloti pod sebou, je v takovém případě na palubě rovněž záchranný člun.

Instruktor výsadkové přípravy kapitán Martin Hanáček vysvětluje princip odstrojení padáku při seskoku do vody. „Padák typu S-4 U, který používají piloti vrtulníku Mi-24, je vybaven centrálním zámkem, kterým jsou uchyceny dva nožní a dva ramenní popruhy. Po seskoku z vrtulníku musí pilot ve výšce přibližně 15 metrů nad vodní hladinou uvolnit pojistku centrálního zámku“. Upozorňuje, že po dopadu na vodní hladinu je nezbytné, aby pilot odpojil popruhy, podplaval padák a uvolnil se z celého postroje. „Ve vodě může padák dosáhnout až několikanásobně větší hmotnost, třeba i padesát kilogramů“, odhaduje kapitán Hanáček. Z tohoto důvodu je zvládání praktiky správného uvolnění z padákových popruhů pro piloty nezbytné.