JTAC – kdo je to?

2_8.jpg
  • 21.8.2018
  • Zuzana Špačková

Mají elitní výcvik u britských a amerických kolegů i bojové zkušenosti z Afghánistánu. Jedná se o českou jednotku předsunutých leteckých návodčích JTAC, kteří navádějí letouny a vrtulníky na cíle, jež mají být zničeny.

Dříve se jim říkalo„faci“ nebo „fakové“ (podle anglického označení FAC, Forward Air Controller). Dnes se pro letecké návodčí užívá označení JTAC  (Joint Terminal Attack Controller). Navádějí v boji piloty na cíle určené ke zničení. V misích fungují pro piloty bojových letounů, vrtulníků i dělostřelce jako oči. Rozhodují a zodpovídají za to, že letecká munice dopadne přesně na zaměřený cíl.

Jednotka „fakařů“ vznikla v české armádě relativně nedávno, v roce 2001 v Náměšti nad Oslavou. Od té doby se stala díky značným bojovým zkušenostem a získanému renomé pro armádu malým bohatstvím se schopností špičkové úrovně, již oceňují i spojenci. Patří mezi elitu a přísně střežený poklad české armády. Jejich odbornost patří v armádě k nejrizikovějším a kvůli tomu, jejich bezpečnosti i budoucím misím armáda jejich identitu přísně tají. Návodčích jsou v malých armádách, jakou je i ta česká, jen desítky, tedy často méně než příslušníků speciálních jednotek.

Objeví-li se daleko nad obzorem malá, ale rychle se pohybující tečka, mají JTAC´s  „džejteci“  necelou půlminutu na to, aby blížící se letoun navedli na cíl, jenž má být zničen. V přeneseném smyslu jsou JTACi nejtěžší zbraní na bojišti, když navádí leteckou munici na pozemní cíle, a tím pádem způsobují i největší škody v řadách protivníka. Tím se z návodčího stává cíl nejvyšší důležitosti jak v boji, tak mimo něj.

V dnešních asymetrických konfliktech, jako je v Afghánistánu, jsou návodčí přímo v boji v sestavě pozemní jednotky nebo v takzvané zajišťovací skupině na předsunutém stanovišti. Pro případ tradičního konvenčního válečného konfliktu jsou však systematicky cvičeni i k práci na území nepřítele. Musejí umět třeba v civilu proniknout na nepřátelské území, orientovat se v neznámé zemi i splynout s místními lidmi, najít cíl a zaměřit jej. To je jedna z disciplín, ve kterých jsou návodčí trénováni.

Ve spojeneckých armádách NATO mají letečtí návodčí dlouhou tradici. Často přitom nepozorovaně a z úkrytu rozhodují o výsledku střetu i celé bitvy. Stručně řečeno, jsou klíčovým prvkem, jenž zajistí, aby smrtící a drahá munice dopadla tam, kam má. Letouny a jejich piloti jsou v tomto ohledu na moderním bojišti nosičem, jenž zbraň na místo bleskově dopraví. Pomyslným prstem na spoušti je však návodčí. Piloti bitevníků, stíhaček i bombardérů proto často uvádějí, že návodčí je pro ně tím nejdůležitějším prvkem v prostoru boje, protože má přímý kontakt s cílem, s nepřítelem. V ostré akci působí návodčí navíc jako veledůležitý bezpečnostní prvek, který situaci neustále hodnotí. Když se velitel rozhodne zničit cíl, návodčí je garantem, že vše proběhne, jak má – že zasažen bude nepřítel, a nikoliv vlastní jednotky v bezprostřední blízkosti. Pokud to z nějakého důvodu nelze, je návodčí povinen úder zastavit.

Návodčí musí misi „stopnout“, objeví-li se v okolí cíle nečekaně například civilisté, dostanou-li se do prostoru přátelští vojáci nebo by situace na bojišti mohla ohrozit naváděný letoun. Piloti jim bezmezně věří. Vědí totiž, že jsou tam někde pod nimi na zemi a celou situaci zblízka vidí.

Dostat se k elitní jednotce návodčích není jednoduché. Většinou se k jednotce hlásí voják z průzkumných jednotek. Náročným dvou kolovým výběrovým řízením projde jen zlomek uchazečů. Kromě výborné angličtiny nad rámec aliančních norem je hlavním předpokladem také bezpečnostní prověrka na stupeň tajné. Samozřejmostí je pak logické myšlení, výborná kondice i fyzická zdatnost, schopnost práce ve vysoce stresovém prostředí, orientace v terénu, rychlý úsudek, flexibilní reakce na vzniklou situaci a práce v týmu. Nespornou výhodou pro uchazeče je i služba u bojových útvarů Armády ČR a znalost taktiky pozemních jednotek. Návodčí se totiž musí při své práci vyrovnat s širokým spektrem témat včetně technického vybavení.

V prvním kole komise posuzuje životopisy uchazečů, jejich odbornou kvalifikaci a pracovní zkušenosti. Ve druhém jsou pak vybraní uchazeči pozváni k praktickému přezkoušení  a osobnímu pohovoru. Uchazeč musí být vyrovnanou osobností s nadprůměrným inteligenčním i sociálním kvocientem, schopný flexibilně reagovat a správně se rozhodovat pod časovým i fyzickým stresem. Úspěšnost uchazečů ve výběrovém řízení je jen asi desetiprocentní – z deseti zájemců projde jeden.

Nákladný výcvik JTACů trvá obvykle 18 až 24 měsíců. Předpokladem ale je, že zájemce o takovou práci už z dřívějška dokonale ovládá například maskovací techniky, taktiku, pozorování, skryté přesuny či infiltraci. K jednotce se ale hlásí i vojáci z jiných oborů, kteří se tyto dovednosti musejí teprve naučit, a proto výcvik trvá déle.

Výcvik návodčích zahrnuje též několikatýdenní certifikační výcvik ve výcvikovém středisku pro předsunuté letecké návodčí. Po úspěšném završení certifikačního výcviku následuje pokračovací výcvik u domovské jednotky. Tento výcvik v sobě zahrnuje i základní výsadkový kurz nebo kurz zdravotnických dovedností, tzv. CLS kurz (Combat Life Saver Course). Po ukončení výcviku se návodčí stává plně kvalifikovaným a schopným nasazení na území ČR a v zahraničních operacích.

Všichni JTACi jsou vyškoleni v ovládání různých komunikačních prostředků a učí se ovládat většinu zbraní, na které mohou na bojišti narazit, ručních i lafetovaných. Výcvik předsunutých leteckých návodčí je zaměřen též na taktiku průzkumných jednotek. Předsunutého leteckého návodčího je tak možné začlenit téměř do všech jednotek AČR a v případě potřeby ho využívat jako řádového člena pozemní jednotky. Prioritou je však nasazení do bojových činností, kde je k dispozici přímá letecká podpora a návodčí ji mohou použít ve prospěch pozemních jednotek.

V operačním nasazení je návodčí pouze několik let. Práce JTACů je především časově a psychicky náročná, tím mohou trpět – a mnohdy i trpí – rodinné a mezilidské vztahy obecně. Po šesti nebo sedmi letech v akci je proto změna nutná. Zkušenosti návodčích se pak zúročí při výcviku dalších nováčků.

Srovnávat úroveň předsunutých leteckých návodčí jednotlivých států je relativní. Každé navedení je jiné a každý národ má v rámci závazných doktrín trochu jiné zvyky při řešení problematiky. Pokud však můžeme srovnat znalosti, schopnosti a úroveň výcviku českých „faků“, pak patří mezi evropskou špičku. Takovým příkladem je oceněný český instruktor předsunutých leteckých návodčích nadpraporčík P. E., příslušník 22. základny vrtulníkového letectva, který ve výcvikovém středisku amerického letectva pro vzdušné a pozemní operace v německém Einsiedlerhofu obdržel jako první český voják medaili Air Force Commendation Medal. Ocenění získal za výjimečnou a dlouholetou spolupráci při výcviku přes 500 předsunutých leteckých a dělostřeleckých návodčích.

text: kpt. Zuzana Špačková

foto: archiv 22.zVrL, army.cz

Fotogalerie