- 16.5.2024
Ve středu 15. května 2024 byla v Lutopecnách na Kroměřížsku slavnostně odhalena nová pamětní deska generálmajorovi Aloisi Šiškovi, příslušníku 311. československé bombardovací perutě, u příležitosti 110. výročí jeho narození. Přítomna byla i dcera Dagmar, která žije s manželem v zahraničí.
Nová pamětní deska s podobiznou Aloise Šišky na budově obecního úřadu nahradila stávající mramorovou desku, která tam byla umístěna z iniciativy jeho neteře paní Zdeny Trávníčkové na Den válečných veteránů v roce 2011. Na obou deskách je vyryto životní krédo generála Šišky: svoboda, volnost, spravedlnost. Kromě zástupců obce a města Kroměříž se slavnostní akce zúčastnili také zástupci Armády České republiky, za 22. základnu vrtulníkového letectva „Biskajská“ její velitel brigádní generál Rudolf Straka a vojáci zabezpečující čestnou stráž. Přítomni byli i vojáci z 213. výcvikové „Šiškovy“ letky z 21. základny taktického letectva z Čáslavi. Součástí programu byl i přelet dvojice letounů L-159. Generálu Šiškovi se rovněž přijeli poklonit velitel britského vojenského poradního týmu v ČR plukovník Paul Morris a dále členové spolku Váleční veteráni, Skupina Tmavomodří, členové realizačního týmu památníku KX-B a rodina spolubojovníka Aloise Šišky a člena posádky KX-B Pavla Svobody.
Velitel náměšťské vrtulníkové základny generál Straka ve svém projevu zdůraznil význam těchto akcí, které mají vliv na formování naší společnosti a zvláště mladé generace. „Naše 22. základna vrtulníkového letectva se pyšní čestným názvem „Biskajská“. Tento název se váže k Biskajskému zálivu, jednomu z operačních prostorů působení 311. čs. bombardovací perutě v královském letectvu, na jejíž historii se nynější vrtulníková základna, ale i 213. výcviková letka z Čáslavi, odkazuje. Často na veřejnosti připomínám, že jedním z úkolů armády je dbát na tradice naší vlasti. A tak i připomínání jednotlivých osobností, jako je pro dnešek Alois Šiška, má obrovský význam pro formování našeho vnímání. Je to i formování naší etiky, která vychází z naší kultury. Je nutné si připomínat, že Alois Šiška i tisíce československých občanů přispěli svým podílem k znovunabytí naší státnosti a i k tomu, jak dnes žijeme.“ Uzavírá generál Straka ve svém projevu.
Paní Dagmar Šišková Johnson na závěr slavnostní akce poděkovala za to, že se nezapomíná na historii a na ty, kteří za nás bojovali. A také mladým lidem, kteří se těchto akcí účastní.
Alois Šiška se narodil 15. května 1914 v Lutopecnách a už od dětství měl vztah k letadlům. „Až budu velký, udělám si aeroplán a pojedu hledat tatu do Ruska", říkal Alois jako malý chlapec. V roce 1936 udělal pilotní zkoušky a výcvik dále prohluboval na vojenské pilotní škole. Působil pak u různých perutí. Po obsazení republiky nacistickými vojsky se na čas vrátil do Otrokovic. Po okupaci se Šiška rozhodl opustit Československo, aby mohl bojovat za její svobodu za hranicemi. Jeho cesta do exilu vedla po složitém putování přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie, kde se stal členem československé jednotky ve francouzském letectvu. Francie však kapitulovala dříve, než se mohl zapojit do bojů a tak se vydal spolu s dalšími kamarády do Anglie. Dne 11. dubna 1941 se stal operačním pilotem 311. čs. perutě nočních bombardérů. Vykonal 19 bojových náletů nad Německo a Itálii, během nichž byl několikrát jeho letoun zasažen.
Osudový let
Dne 28. prosince roku 1941 odstartoval z letiště East Wretham bombardovací letoun Vickers Welington KX-B (s/n T-2553) s šestičlennou posádkou na palubě ve složení kapitán letounu Sgt Alois Šiška, druhý pilot Sgt Josef Tománek, navigátor F/O Josef Mohr, radiotelegrafista F/O Josef Ščerba, přední střelec Sgt Pavel Svoboda, zadní střelec Sgt Rudolf Skalický. Úkolem této posádky bylo provést nálet na německý přístav Wilhelmshaven. Jejich letoun byl nad cílem těžce poškozen německým flakem a následkem toho byl nucen nouzově přistát na hladině Severního moře asi v polovině vzdálenosti mezi Holandskem a Velkou Británií. Kromě Rudolfa Skalického, který zahynul již po sestřelení, se celá posádka přesunula do záchranného člunu. Následovalo šest nekonečných dní a nocí pobytu na hladině ledového moře, než člun dorazil 3. ledna 1942 k břehu severního Holandska poblíž obce Petten. Z pětice mužů, která přežila nouzové přistání na vodní hladinu, přežil pouze Alois Šiška, Josef Ščerba a Pavel Svoboda.
Další roky přežil pilot Šiška převážně v zajateckých táborech. V roce 1944 byl deportován do Prahy, kde byl gestapem odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Na smrt čekal v zajateckém táboře pevnosti Colditz v Německu. Dočkal se osvobození a 15. května 1945, v den svých narozenin, byl repatriován do Anglie. Zde dva roky prožil v nemocnicích a podstoupil řadu operací. Do Československa se vrátil v roce 1947. Strastiplnou cestu za svobodou vylíčil v knize „KX-B neodpovídá“.
Těžké poválečné období
Po svém návratu působil v letecké vojenské akademii. Po únoru 1948 byl několikrát zatčen a vyslýchán. V roce 1950 byl z armády vyhozen a vystěhován z Prahy. Deset let žil se svou manželkou Vlastou v Dušníkách nad Vltavou, kde se jim narodila dcera Dagmar. Později žije rodina ve Zvoli u Prahy. Prožité válečné utrpení i mnohaleté poválečné ponižování a přehlížení přivedlo Aloise Šišku díky opoře ve své manželce k obdivuhodnému životnímu postoji. Našel sílu pomáhat druhým. Proto se v roce 1968 dokázal vrátit do armády a pomáhal s rehabilitacemi perzekuovaných západních letců. Po nástupu normalizace odešel v roce 1970 definitivně do výslužby. I přesto se však dál, jako poslední český člen britského The Guinea Pig Clubu, staral společně s manželkou o nemocné a osamělé válečné veterány. Tento klub sdružuje veterány, zejména letce, kteří utrpěli ve válce vážná zranění, popáleniny a těžké omrzliny. Svým příkladem jim dával naději. Byl místopředsedou Sdružení čs. zahraničních letců a důvěrníkem Air Bridge Association, organizace poskytující finanční odškodnění těm, kteří bojovali v britských vojenských jednotkách, nebo jejich pozůstalým. Plně rehabilitován byl Alois Šiška až po roce 1989. V roce 2002 propůjčil své jméno letce bitevních strojů L-159 v Náměšti nad Oslavou. Za své válečné činy obdržel řadu československých, českých i britských vyznamenání včetně francouzské Pamětní medaile 1939 - 1945. Byly mu uděleny čtyři Československé válečné kříže, tři Československé medaile za chrabrost, Řád Rudé hvězdy, Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy, Záslužný kříž III. stupně Záslužný letecký kříž v roce 2002, Záslužný kříž I. stupně in memoriam v roce 2003 a Řád bílého Iva III třídy in memoriam v roce 2003. Generál Alois Šiška zemřel v Praze 9. září 2003.
Památník členům posádky Vickers Wellington KX-B v Holandsku – Petten 2012
Dne 17. října 2012 se uskutečnilo v Informačním centru poblíž holandského města Petten slavnostní odhalení památníku členům posádky bombardovacího letounu Vickers Wellington KX-B 311. čs. bombardovací perutě RAF. Tento projekt vznikl díky iniciativě příslušníků tehdejší 222. výcvikové letky z 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou nesoucí čestný název „Šiškova“, ve spolupráci s rodinou generálmajora Aloise Šišky, dále pana Roela Rijkse a starostky města Zijpe. Piloti chtěli tímto činem připomenout sílu a statečnost československých válečných letců. Projektu vyslovila podporu řada významných osobností veřejného, politického a vojenského života doma i ve světě.
Čest jeho památce!
Zdroj textu: obec Lutopecny
